Původní raně gotický hrad byl vystavěn v polovině 13. století v době rozpadu tzv. hradské soustavy a završujícího se procesu postupného vyčleňování šlechtických a církevních statků v důsledku emancipace církve a prosazení dědičnosti šlechtického majetku. Polovina 13. století byla obdobím vzniku sítě královských a prvních šlechtických hradních sídel.

Raně gotický hrad sestával pouze z jediného nádvoří s obytným palácem a obrannou válcovou věží. V době, kdy Náchod vlastnil král Jan Lucemburský nebo páni z Dubé, došlo během 1. poloviny 14. století k rozšíření areálu hradu o další nádvoří a k propojení jeho opevnění s městem. V první třetině 16. století měl Náchod dosud středověkou pozdně gotickou podobu – tak ho zachytil na své vedutě Mathias Gerung v letech
1536–1537. Jedná se o nejstarší vyobrazení tohoto šlechtického sídla.

V pohodlné renesanční sídlo se Náchod proměnil na přelomu 16. a 17. století díky přestavbě provedené italskými architekty, která proběhla zejména za Albrechta Václava Smiřického (1593–1614). Upraven byl starý obytný palác a na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Nerovná plocha původního hradního dvora byla rozdělena na dvě výškově odlišná nádvoří spojená schodištěm vedoucím skrze nově vystavěnou zeď s hodinovou věží. Venkovní omítky pokryla pro renesanci typická sgrafitová výzdoba. Jádrem a dominantou celé stavby zůstala stará věž opatřená na počátku 17. století otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání.

K zásadním stavebním úpravám a dostavbám, jimiž získal zámek v podstatě svou současnou tvář, došlo ve 2. polovině 17. a v 18. století v době baroka a rokoka za vlády rodu Piccolomini. První stavební kroky tohoto období se v důsledku zkušeností z třicetileté války soustřeďovaly zejména na výstavbu či modernizaci zámeckého opevnění a provedeny byly podle projektu Giovanni Pieroniho. Takovouto stavbou byl turion – patrová dělová bašta podkovovitého tvaru. Další stavební práce řídil významný italský architekt Carlo Lurago. V letech 1651–9 byl vystavěn tzv. Piccolominský trakt s kaplí Nanebevzetí Panny Marie na třetím nádvoří, barokní úpravy zasáhly do podoby interiérů hlavních budov. Posledními stavebními akcemi rodu Piccolomini byly tzv. úřednický trakt vystavěný v letech 1729–30 pod vedením Antonína Bratha a zámecká jízdárna roku 1744.

V polovině 70. let 20. století byla zahájena celková obnova zámku včetně statického zajištění základů a zdiva a renovace venkovních sgrafitových omítek.

Raně barokní kaple Nanebevzetí Panny Marie v Piccolominském křídle byla postavena v roce 1654. Autorem sochařské výzdoby vstupního portálu se sochami P. Marie a dvou andělů je Carlo Serena. V raně barokním interiéru s bohatou štukovou výzdobou upoutají nástěnné malby s biblickou tematikou a motivy ze života P. Marie
od Fabiána Harovníka a Giovanni Vanettiho. V rohových nikách jsou plastiky evangelistů Lukáše, Matouše, Marka a Jana. Pozdějším doplňkem interiéru je pamětní tabule z roku 1867 věnovaná památce vojáků raněných v prusko-rakouské válce roku 1866, kteří zemřeli na náchodském zámku.

I. nádvoří dostalo svou dnešní podobu za renesančních přestaveb na přelomu 16. a 17. století.

Velká věž byla se svou šířkou 11 m a průměrnou tloušťkou zdi 3,5 m nejdůležitějším obranným prvkem středověkého hradu. Roku 1570 byla věž poškozena bleskem a při následné opravě na počátku 17. století opatřena otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání. Další úder blesku poničil její horní část roku 1721, tehdy byla snížena o jedno patro. Ve druhém patře se nachází vstup do hladomorny a těsně pod ochozem výklenky s komorami pro hradní stráže.

Zámecká nádvoří zdobí celkem tři kašny. Dvě z nich jsou barokní, třetí kašna je podstatně mladší – z poloviny 20. století a nachází se v tzv. Piccolominské zahradě.