POZOR! V parku na zámeckém kopci dochází k pádu větví. Buďte prosím opatrní, nebo se raději zámeckému kopci vyhněte.
Stavební vývoj náchodského zámku
Náchod, hrad přestavěný na zámek, nikdy zcela neztratil charakter pevnosti
Původní raně gotický hrad byl vystavěn v polovině 13. století v době rozpadu tzv. hradské soustavy a završujícího se procesu postupného vyčleňování šlechtických a církevních statků v důsledku emancipace církve a prosazení dědičnosti šlechtického majetku. Polovina 13. století byla obdobím vzniku sítě královských a prvních šlechtických hradních sídel.
Raně gotický hrad sestával pouze z jediného nádvoří s obytným palácem a obrannou válcovou věží. V době, kdy Náchod vlastnil král Jan Lucemburský nebo páni z Dubé, došlo během 1. poloviny 14. století k rozšíření areálu hradu o další nádvoří a k propojení jeho opevnění s městem. V první třetině 16. století měl Náchod dosud středověkou pozdně gotickou podobu - tak ho zachytil na své vedutě Mathias Gerung v letech 1536-1537. Jedná se o nejstarší vyobrazení tohoto šlechtického sídla.
V pohodlné renesanční sídlo se Náchod proměnil na přelomu 16. a 17. století díky přestavbě provedené italskými architekty, která proběhla zejména za Albrechta Václava Smiřického (1593-1614). Upraven byl starý obytný palác a na jižní straně přistavěno nové křídlo s arkádovým ochozem. Nerovná plocha původního hradního dvora byla rozdělena na dvě výškově odlišná nádvoří spojená schodištěm vedoucím skrze nově vystavěnou zeď s hodinovou věží. Venkovní omítky pokryla pro renesanci typická sgrafitová výzdoba. Jádrem a dominantou celé stavby zůstala stará věž opatřená na počátku 17. století otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání.
K zásadním stavebním úpravám a dostavbám, jimiž získal zámek v podstatě svou současnou tvář, došlo ve 2. polovině 17. a v 18. století v době baroka a rokoka za vlády rodu Piccolomini. První stavební kroky tohoto období se v důsledku zkušeností z třicetileté války soustřeďovaly zejména na výstavbu či modernizaci zámeckého opevnění a provedeny byly podle projektu Giovanni Pieroniho. Takovouto stavbou byl turion – patrová dělová bašta podkovovitého tvaru. Další stavební práce řídil významný italský architekt Carlo Lurago. V letech 1651-9 byl vystavěn tzv. Piccolominský trakt s kaplí Nanebevzetí Panny Marie na třetím nádvoří, barokní úpravy zasáhly do podoby interiérů hlavních budov. Posledními stavebními akcemi rodu Piccolomini byly tzv. úřednický trakt vystavěný v letech 1729–30 pod vedením Antonína Bratha a zámecká jízdárna roku 1744.
V polovině 70. let 20. století byla zahájena celková obnova zámku včetně statického zajištění základů a zdiva a renovace venkovních sgrafitových omítek.
Raně barokní kaple Nanebevzetí Panny Marie v Piccolominském křídle byla postavena v roce 1654. Autorem sochařské výzdoby vstupního portálu se sochami P. Marie a dvou andělů je Carlo Serena. V raně barokním interiéru s bohatou štukovou výzdobou upoutají nástěnné malby s biblickou tematikou a motivy ze života P. Marie od Fabiána Harovníka a Giovanni Vanettiho. V rohových nikách jsou plastiky evangelistů Lukáše, Matouše, Marka a Jana. Pozdějším doplňkem interiéru je pamětní tabule z roku 1867 věnovaná památce vojáků raněných v prusko-rakouské válce roku 1866, kteří zemřeli na náchodském zámku.
I. nádvoří dostalo svou dnešní podobu za renesančních přestaveb na přelomu 16. a 17. století.
Velká věž byla se svou šířkou 11 m a průměrnou tloušťkou zdi 3,5 m nejdůležitějším obranným prvkem středověkého hradu. Roku 1570 byla věž poškozena bleskem a při následné opravě na počátku 17. století opatřena otevřeným ochozem a dvojí lucernou s bání. Další úder blesku poničil její horní část roku 1721, tehdy byla snížena o jedno patro. Ve druhém patře se nachází vstup do hladomorny a těsně pod ochozem výklenky s komorami pro hradní stráže.
Zámecká nádvoří zdobí celkem tři kašny. Dvě z nich jsou barokní, třetí kašna je podstatně mladší - z poloviny 20. století a nachází se v tzv. Piccolominské zahradě.