MAJITELÉ NÁCHODA

od jeho založení v polovině 13. století po současnost

RODY VÝZNAMNÝCH MAJITELŮ NÁCHODA

Hron z Náchoda pocházel z panského rodu Načeraticů, jeho otcem byl Pakoslav, jenž byl roku 1239 zmiňován jako jeden z předních zemských pánů. Od římského krále Alfonse Kastilského prý Hron u příležitosti jeho volby (1257) obdržel erb s černým lvem na zlatém štítě. Potomci Hronovi se rozdělili na dvě větve – českou a moravskou a zatímco česká větev zanikla v průběhu 15. století, moravská větev rodu, sídlící na tvrzi Březník u Náměště, existovala dále pod názvem Březničtí z Náchoda, dál na Dunajovicích, Želeticích, Jimramově i jinde. Rod vymřel roku 1672.

Smiřičtí ze Smiřic – český rod do panského stavu povýšený roku 1554 pocházející z malé tvrze Smiřic u Hradce Králové. První známý předek Jan Smiřický se aktivně účastnil husitské revoluce postupně na straně Pražanů a Táborů. V 16. století získali Smiřičtí značný majetek a počátkem 17. století drželi nejrozsáhlejší pozemkový majetek v království, desítky hradů, měst ve středních a severovýchodních Čechách. Zakladatelem náchodské větve, která vymřela roku 1614, byl Albrecht ze Smiřic (+1567). Posledním mužským členem rodu byl Albrecht Jan (+1618). Dědička rodového majetku Markéta Saloména opustila jako stoupenkyně stavovského povstání zemi roku 1620. Veškerý majetek rodu byl zkonfiskován.

Trčkové z Lípy – český vladycký, později panský rod, pocházející z Lípy u Hradce Králové. Moc a bohatství rodu založil v první polovině 15. století Mikuláš Trčka. Na přelomu 16. a 17. století patřili již Trčkové k nejbohatším v Čechách. Jan Rudolf Trčka se roku 1588 oženil s Marií Magdalénou z Lobkovic, která obohatila rod skupováním statků konfiskovaných poraženým stavům. Roku 1629 byl rod povýšen do hraběcího stavu. Rudolfův syn Adam Erdman byl zavražděn 25.2. 1634 v Chebu při likvidaci tzv. Valdštejnova spiknutí. Rod vymřel po meči smrtí Jana Rudolfa, který přežil svého syna o pouhých několik měsíců. Obrovský majetek rodu propadl konfiskacím.

Piccolomini – starý italský rod, původem ze Sieny, jehož nejznámějším příslušníkem byl humanista a papež Aeneas Silvius – Pius II. (+1464), autor České kroniky, účastník jednání s husity na církevním koncilu v Basileji a odpůrce Jiříka z Poděbrad. Rod se dělil na dvě větve Pieri a Todeschini. Ottavio patřil do větve Pieri, která však vymírá již roku 1757 a její majetek a tedy i náchodské panství přechází na větev Todeschini. Posledním členem piccolominského rodu byl Joseph Parille, jenž zemřel roku 1783.

Schaumburg-Lippe – německý knížecí rod vzniklý aliancí hraběcích rodů Schaumburg a Lippe roku 1640, knížecí titul od roku 1807. Jiří Vilém koupil roku 1842 v Čechách panství Náchod, které jeho potomkům patřilo do roku 1945.

 
 

POSLOUPNOST DRŽITELŮ HRADU A ZÁMKU NÁCHODA

A NÁCHODSKÉHO PANSTVÍ 
 

  1. Hron z Náchoda – z rodu Načeraticů, uváděn v letech 1241-1289, ve spojení s Náchodem poprvé 1254. Vybudoval pevný hrad (jádro dnešního zámku), zřejmě založil město Náchod a kolonizoval území severně od Náchoda
  2. Ješek starší – Hronův syn
  3. Ješek mladší – syn předešlého, držel Náchod asi do r. 1316, kdy mu jej odňal (a vyměnil za manské zboží Kostelec nad Černými Lesy) král Jan Lucemburský v souvislosti se vzpourou části české šlechty proti němu
  4. Jan Lucemburský, český král (asi 1316 – asi 1325)
  5. Hynek st., jinak Hajman z Dubé – poprvé uváděn k r. 1325, zemřel před r. 1353
  6. Hynek ml. z Náchoda a Dub
  7. Ješek z Náchoda a Dubé – asi do r. 1360 společně, pak již jen Hynek, který asi v r. 1367      Náchod prodal Anně kněžně Svídnické
  8. Anna kněžna Svídnická (asi 1367-1390)
  9. Půta z Častolovic (1390-1391)
  10. Beneš Silný z Dubé (1391-1392)
  11. Jetřich z Janovic (1392-1412), zemřel bez dědiců; jeho zboží spadlo jako odúmrť na Korunu
  12. Václav IV., český král (1412)
  13. Jindřich Lefl z Lažan a Krakovce (1412-1414), stoupenec a ochránce Jana Husa, dostal Náchod od krále Václava IV.; prodal jej s jeho souhlasem Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad výměnou za Bechyni – listina o tom vydána 14. ledna 1415
  14. Boček z Kunštátu a Poděbrad (1414-?), stoupenec Jana Husa a kalicha
  15. Viktorín z Kunštátu a Poděbrad (?-1427), Bočkův syn, hejtman Jana Žižky z Trocnova, po jehož smrti se připojil k pražanům; zemřel ve věku 25 let, dědicem rodového zboží se stal tehdy šestiletý Jiří z Poděbrad, pozdější český král
  16. Jan Holý (Holec) z Nemošic                                                                        
  17. Mikuláš Trčka z Lípy (1427-1432), neví se, jakým způsobem se tito táborští hejtmani ujali držení Náchoda a sousední Homole, zřejmě úchvatem
  18. Jan Baštín z Porostlé (1432-1437), původně Žižkův podhejtman, také působil v táborském a později v sirotčím vojsku; jak získal Náchod, nevíme, snad koupí od předešlých
  19. Jan Kolda st. ze Žampachu (1437-1445?), bývalý táborský hejtman, hradu a města Náchoda se zmocnil přepadem; asi v r. 1445 odešel z Čech a střídavě sloužil se svou rotou Řádu německých rytířů a polskému králi, na sklonku života se vrátil
  20. Jan Kolda ml. ze Žampachu (1445?-1456), syn předešlého, bakalář svobodných umění pražské univerzity; po ztrátě svých severních spojenců, jejichž hrady v r. 1447 rozbořili Slezané, se orientoval na Strakonickou jednotu a dostal se do střetu s Poděbradskou jednotou, a tedy také s Jiřím z Poděbrad, který začal usilovat o své statky
  21. Jiří z Poděbrad (1456-1458), nechal si od krále Ladislava Pohrobka potvrdit držbu náchodského panství a v dubnu 1456 oblehl a dobyl tři Koldova sídla – hrady Rychmberk v Orlických horách, Náchod a tvrz Černíkovice; Jan Kolda uprchl; někteří historikové se snaží prokázat, že existoval pouze jeden Jan Kolda ze Žampachu
  22. Boček a Viktorín z Poděbrad (1458-1469), synové krále Jiřího
  23. Jindřich st. kníže Münsterberský (1470-1497), syn krále Jiřího; náchodské panství od r. 1484 několikrát zastavil, naposledy v r. 14       97 na čtyři roky Janu Špetlovi ml. z Prudic, Žlebů a Janovic
  24. Jan ml. Špetle z Prudic, Žlebů a Janovic (1497-1532), dědicové Jindřichovi neměli prostředky na vyplacení zástavy, a proto v r. 1500 Náchod Janu Špetlovi postoupili; jeho manželka podporovala české bratry, jimž v r. 1501 darovala zakoupený dvorec na sbor
  25. Hynek Špetle z Prudic, Žlebů a Janovic (1532-1533), syn předešlého
  26. Vojtěch z Pernštejna a Pardubic (1533-1534), koupil panství od předešlého
  27. Jan z Pernštejna a na Helfenštejně (1534-1544), jinak Jan Bohatý, bratr, panství zdědil; v letech 1506-1516 a 1526 až 1528 nejvyšší komorník Českého království a v r. 1530 nejvyšší hejtman Moravského markrabství
  28. Zikmund Smiřický ze Smiřic (1544-1548), koupil panství od Jana z Pernštejna
  29. Albrecht Smiřický ze Smiřic (1548-1566) syn; jeho starší bratr Jaroslav byl v r. 1554 přijat s celým rodem do panského stavu v Českém království
  30. Hedvika Smiřická z Házmburka (1566-1586), Albrecht Smiřický odkázal své zboží synům Václavovi a Jaroslavovi rovným dílem; Náchod spravovala jako poručnice jejich matka Hedvika, dalšími poručníky byli jeho bratři Jaroslav a Jindřich
  31. Václav Smiřický ze Smiřic (1586-1593)
  32. Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic (1593-1614), syn předešlého, teprve tříletý, poručníkem byl Zikmund Smiřický ze Smiřic, na Skalách a Dubu, bratranec Václava Smiřického ze Smiřic,; svého svěřence vyslal na studia do Heidelberku, Ženevy a Paříže; po návratu uskutečnil s několika šlechtickými přáteli cestu do Nizozemí, Anglie, Skotska, Irska, u skotských břehů ztroskotali a vrátili se přes Anglii, Nizozemí, Francii, Benátky a Německo; nechal přestavět náchodský hrad na zámek (renesance)
  33. Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1614-1618), syn Zikmunda Smiřického ze Smiřic a na Skalách, stal se dědicem veškerých statků rodu – starší bratr Jaroslav zemřel již r. 1611, mladší Jindřich Jiří byl dementní; Albrecht Jan rovněž studoval na kalvínských univerzitách, v r. 1618 patřil k radikálům, kteří provedli defenestraci místodržících, a byl zvolen jedním z třiceti direktorů; připravovaným sňatkem s hanavskou princeznou měl vstoupit do příbuzenských vztahů s několika protihabsbursky naladěnými vládnoucími rody a v soudobé publicistice se o něm psalo jako o budoucím českém králi; jako jeden z nemnoha podporoval české stavovské povstání finančně
  34. Markéta Saloména Slavatová ze Smiřic (1618-1620), po bitvě na Bílé hoře opustila zemi se svým synem Albrechtem a slabomyslným bratrem Jindřichem Jiřím (přes Vratislav); na krátkou dobu se vrátila při saském vpádu (1631), kdy navštívila také Náchod
  35. 1621-1623, panství Smiřických byla konfiskována a po vyřešení nároků Albrechta z Valdštejna, jehož matka byla z rodu Smiřických, královská komora náchodské panství prodala Marii Magdaléně Trčkové z Lobkovic za 205 000 rýnských zlatých
  36. Marie Magdaléna Trčková z Lobkovic (1623-1628), se souhlasem Ferdinanda II. zůstala nekatoličkou (půjčovala mu peníze); v r. 1628 došlo k selskému povstání především z náboženských důvodů (rekatolizace na trčkovských panstvích), podíleli se také Novoměstští a Náchodští
  37. Adam Erdman hrabě Trčka z Lípy (1629-1634), syn, velitel jízdy Albrechta z Valdštejna, 1628 povýšen do hraběcího stavu, přestoupil na katolickou víru, panství koupil do matky za 200 tisíc kop míšeňských, 1634 zavražděn v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna a dalšími
  38. Ottavio kníže Piccolomini de Arragona, vévoda z Amalfi (1634-1656), „za platné a hrdinské služby císaři prokázané“ dostal panství od Ferdinanda II.; do knížecího stavu povýšen r. 1650, zemřel bezdětný

  1. Aeneas Sylvius kníže Piccolomini (1656-1673), nezletilý vnuk Ottaviova bratra, panství spravoval jako poručník hrabě Pölting, od r. 1664 Ottaviova vdova kněžna Marie Benigna; kníže Aeneas (Eneáš) vládl sám něco přes rok, padl jako císařský plukovník v bojích proti Francii
  2. Vavřinec kníže Piccolomini (1673-1712), mladší bratr předešlého; také za něho vládla kněžna Marie Benigna do r. 1679
  3. Jan Václav kníže Piccolomini (1712-1742), Vavřincův syn, „na smyslech slabý“, správa panství svěřena jeho matce kněžně Anně Viktorii, a to nejen za jeho nezletilosti, ale i později, po r. 1718, kdy se kníže Jan Václav chtěl ujmout vlády; od r. 1732 panství spravoval jeho bratr Octavius
  4. Octavius II. kníže Piccolomini (1742-1757), poslední po meči z rodu Piccolomini de Arragona, od 1739 generál, zemřel v Hradci Králové
  5. Giovanni Pompeio kníže Piccolomini, hrabě z Cellano, jinak de Villa Nuova (1757-1765), z příbuzné větve, na niž podle ustanovení knížete Ottavia I. přešel majorát
  6. Jose Parille kníže Piccolomini (1765-1783), syn, za jeho nezletilosti ustanovena poručnicí matka Markéta Kateřina, rozená kněžna Caracciolli (do r. 1771), zemřel v Neapoli; za něho povstání poddaných (1775)
  7. Josef Vojtěch hrabě Desfours (1786-1791), vnuk knížete Vavřince, panství získal po třech letech soudních sporů a zadlužil je tak, že muselo být úředně sekvestrováno (1789)
  8. František Antonín hrabě Desfours (1791-1792), nemohl zaplatit dluhy a panství bylo prodáno ve veřejné dražbě
  9. Petr Biron vévoda Kuronský a Zaháňský (1792-1800), 1792 koupil náchodské panství ve veřejné dražbě za 1 222 000 zlatých, 1795 se zřekl vlády v Kuronsku; uměnímilovný vévoda vedl nádherný dvůr, robotní povinnosti poddaných po vzoru komorních panství převedl na plat

  1. Kateřina Vilemína vévodkyně Zaháňská (1800-1839), dcera, za její nezletilosti byl jejím opatrovníkem a vrchním správcem zemskou správou určený Josef hrabě Vratislav z Mitrovic; vévodkyně sehrála významnou roli při formování poslední protinapoleonské koalice v r. 1813

  1. Marie Pavlína kněžna z Hohenzollern-Hechingen (1839-1840), sestra vévodkyně Kateřiny
  2. Karel Octavius hrabě z Lippe-Bisterfeld (1840-1842), koupil panství za           2 100 000 zlatých stříbra a prodal je za 2 500 000 zlatých (vyhradil si na 10 let byt v ratibořickém zámku)
  3. Jiří Vilém kníže Schaumburg-Lippe (1842-1860)

  1. Vilém princ Schaumburg-Lippe (1860-1906)
  2. Bedřich princ Schaumburg-Lippe (1906-1945)
  3. Československý stát (1945-1992)
  4. Český stát – Památkový ústav v Pardubicích (1993-2003)
  5. Český stát – Národní památkový ústav v Praze, ÚOP Pardubice (2003-2007)
  6. Český stát – Národní památkový ústav v Praze, ÚOP Jaroměř-Josefov (1.1. 2008-31.12. 2012)
  7. Český stát – Národní památkový ústav v Praze, ÚPS na Sychrově (od 1.1. 2013)